čtvrtek 10. října 2013

Recenze - Nejsem sériový vrah (John Cleaver #1)

Název originálu: I Am Not A Serial Killer
Série: John Cleaver (1. díl)

Autor: Dan Wells

Počet stran: 221
Nakladatelství: BB Art
Vydáno: 2012

GoodReads: 3.75 / 9,597 ratings

Anotace:
Patnáctiletý John Wayne Cleaver je nebezpečný a dobře to ví. Je posedlý sériovými vrahy. Nechce se však stát jedním z nich, a proto si ve svém vlastním zájmu – a v zájmu bezpečí svých blízkých – stanovil přísná pravidla, jimiž se řídí. Snaží se žít normální život tak, jako by šlo o soukromé náboženství, které jej může ochránit před zatracením.

Johnova matka provozuje pohřební ústav a s mrtvými těly se tak setkává od dětství. Vlastně je má rád. Mrtvoly nevyžadují ani neočekávají empatii, kterou John neumí poskytnout. Možná proto rozpozná, že na těle, které policie nalezla v jedné zadní uličce, je něco divného – a uvědomí si, co tato odlišnost znamená.

Poprvé se tak John musí postavit tváří v tvář nebezpečí, které nevychází přímo z něj a neumí je ovládat. Zlu, jež může ohrozit všechno a všechny, které by měl mít rád – kdyby ovšem mohl.


"Na krabicích je skvělý to, že je můžeš otevřít. Zvenku bývají nudný, ale vevnitř se může skrývat něco zajímavýho. Takže zatímco ty tady tlacháš ty svoje přiblblý, nudný kecy, já si představuju, jaký by to bylo, kdybych tě rozřízl a uviděl, co v sobě máš."



NĚCO MÁLO K DĚJI..

Už podle názvu jde poznat, že půjde o něco s velmi morbidním humorem, krví a vraždami. Jedna oběť za druhou..

Hlavním hrdinou je, pozor na to, 15ti letý kluk John, který to v hlavě nemá asi úplně v pořádku. Možná se není čemu divit, rozpadla se mu rodina. jeho ségra v sedmnácti utekla z domu a teď s ní jejich matka nemluví, otec pro jistotu utekl taky, kdo ví, kde je mu konec? Většina matek má relativně normální práci, dělají něco v kanceláři, nebo někde chodí, nebo dělají medicínu, všechno to je normální. Johnova maminka vlastní márnici, smyslem její práce je opravovat lidi. Doslova. Po nějaké bouračce, vraždě či jiné události jí dovezou tělo a ona ho se svou asistentkou vyspraví tak, aby vypadalo zase jako člověk, a při tom zjišťují možnou příčinu smrti, alespoň přibližně. Je to jako složité puzzle, ale je nesmírně důležité, aby bylo doskládáno.

Johna práce maminky vždycky fascinovala, teď je ve fázi, kdy jí občas s těly pomáhá, asi je to špatně, ale ho to baví, dívá se na to tělo jako na opravdové puzzlíčko - jako na hračku. Mrtvolky ho fascinují, ale je jedna skupina lidí, kterýma je přímo posedlý, jsou to sérioví vrazi. Zná snad každého, který kdy existoval, ví o něm všechny informace, dokáže se do nich vcítit, přemýšlet jako oni, chápat je. Pokud jste četli / viděli Dextera víte, že on má svého Temného společníka, který, když je potřeba, převezme nad ním kontrolu a vykoná svou špinavou práci. John se bojí, že by mohl být stejný, že uvnitř něj, také žije nějaké Monstrum, které jen čeká až ho vypustí a potom..potom nebude schopen ho zastavit. On nechce být sériovým vrahem, ví že to je špatné. A řeknu vám, nechtěla bych tomu klukovi dělat psychologa, zpočátku bych si asi myslela, že si ze mě dělá srandu, ale dle jeho popisů musí být každému jasné, že mluví vážně. Je ověřený sociopat a navíc je chytrý. Nahání strach úplně každému, proto nemá kamarády, proto nemá holku, přijde mu to zbytečné, necítí emoce (jako Dexík).

John má svůj seznam pravidel, který nikdy nesmí porušit, aby se jeho Monstrum nevzbudilo a neprodralo na povrch. Ale jeho největší zkouškou se stane, když se v onom městečku, kde žije, jeden sériový vrah objeví. A tenhle je jiný než ostatní, je v něm něco jiného, něco nadpřirozeného. John nechápe, jak myslí, jak přemýšlí a chce to zjistit, chce zabránit dalším vraždám. A i když ví, kdo to je (nikdo by mu nevěřil a policie je na tohle stejně krátká), neví proč to dělá a jak se ho zbavit.. A obětí přibývá.

Tygře, tygře, žhavě žhneš, v noci, již jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc a dal ti strašnou souměrnost?
Básník se ptá tygra, kdo ho stvořil a jak.
Kdo dal řetěz, kdo jej kul, ve které výhni mozek žhnul.


HODNOCENÍ..

Na zadní straně této knihy je napsáno, že to je pro všechny příznivce psychouše Dextra. To já jsem, takže jsem z toho vyvodila, že si to musím přečíst. Navíc, teď jsem četla strašné slaďárny, takže trocha toho zabíjení a krve rozhodně neuškodila. Kdo Jeffa Lindsaye četl, pozná, že inspirace jeho díly je úplně očividná. opravdu jsem to tam viděla, akorát u Lindsaye mi to víc sedělo, protože jeho hlavní hrdina je v jiné věkové kategorii.

Nápad to je ale skvělý! Kluk, který je posedlý seriovými vrahy. Už od nějakých devíti let. To děcka  v jeho věku seděly na pískovišti a hrály si s bábovička, on ležel v knížkách. Vždyť i sám (náhodou) se jmenuje po jednom killerovi. Je prostě typický sociopat :3. I když.. od od ostatních se liší tím, že nechce být vrahem. To byla ta nová myšlenka. Dál se objevil ten nový vrah a já si říkala super, teď si bude vraždit (ono, on vraždil, a popsané to tam taky bylo celkem podrobně..ááá tak teď si tě zabiji - roztrhl ho na dvě části :oD ), ale čekala jsem, že bude normální. Myslím tím..normální lidská bytost, nic nadpřirozeného. Tím si to u mě celkem pokazilo celkové hodnocení, protože to ztratilo po realistické stránce.

Někdy bych si přála (čistě z knižních důvodů) bydlet v někde jinde než poblíž Ostravy, protože mi děsně moc vadí ten překlad ála jsem strašný borec. "ej, ej, ý, ej, ý, v" - moc a moc mi to leze krkem, asi protože na to nejsem zvyklá, když už ne normální pravopis, tak bych dala přednost zkracování slov, ale budiž no.. téměř všechno se vydává kolem Prahy a tam to asi neumí :oD Popravdě místo siláckých řečí, ta daná postava plive slova, ze kterých se mi chce strašně smát a nějak to ztrácí účinek :oDD Ale to jen taková vsuvka..

Na další díl.. jsem zvědavá..

Zpočátku jsem byla připravená dát tomu 4 hvězdičky, možná lehce nad čtyři, ale kvůli tomu nadpřirozenu.. ee.

3,5 hvězdičky!




Žádné komentáře:

Okomentovat