neděle 25. srpna 2013

Mé milé "Já"

Asi nastal vhodný čas představit sama sebe. A to jsem ráda byla "Anonymous", ale ke svým komentům se postavím čelem a po nekonečných minutách, kdy jsem se snažila najít vhodnou fotku (nesnáším focení), jsem nakonec vybrala tuto. Ať máte aspoň malou představu, jak vypadám. A lepší fotka prostě není! :oD


Světe div se, ale je mi 16 a ode dneška se to každým rokem bude stupňovat, jsem normální studentka Matičního gymnázia v Ostravě. Po prázdninách vlezu do druháku. (S.O.S. - Taneční O.o) Od toho ústavu bydlím asi půl hoďky autobusem (když vycházejí spoje, někdy se stane, že to trvá třeba i hodinu). Ale je to fajn, směrem tam se učím ty zbytky všechno, na co jsem zapomněla co se mi nechtělo :o)

Když už zmiňuji to bydlení. Bydlím v Šenově - taková díra mezi Havířovem a Ostravou, ale POZOR, je to město. Už máme kolem sedmi tisíc obyvatel. A i když se to nezdá, jsme gangsteři největšího stupně! Nevěřili byste, jak je tady rušno a možná i proto, že každý zná skoro každého (minimálně od vidění) nikdy nevíte, kdo se dívá na to, co zrovna děláte nebo s kým jste. 

Zbožňuju, když si můžu někde na louce s kamarády rozdělat oheň a prostě si jen tak povídat. Kromě kamarádů je má velká láska Felix, což je plyšák  hrdý mědvěd, který mi dělá polštář při čtení. Ale mám taky jedno velmi živé zvířátko. Ernest se jmenuje, je to pyrenejský horský pes, ale většina lidí, když ho vidí, mi říká, že je to spíš lední medvěd a skoro mi nevěří, že je to jen mé malé velké roztomilé štěně :3

Sama se divím, že někde seberu čas na to, abych četla. Skoro nejsem doma, furt někde trajdám řeším veledůležité věci - třeba v palačinkárně, čajovně a nebo jen tak v přírodě. A i přes to zvládám číst celkem dost. 

Kdysi jsem se za čtení styděla, nikdo totiž nečetl a já už ve druhé třídě měla největší počet referátů. Na druhém stupni jsem milým spolužákům dělala zápisy do deníků a to jen za čokoládu dobrý pocit. Naplno jsem začala číst až na střední. Prostě cesta autobusem si vyžaduje knížku a tam je tolik šprtů a knihomolů, že si člověk připadá i normálně.

Co ještě o mě vědět? Jen že jsem pořádný moula a všechny kolem sebe zahrnuji příhodami ze svého života. Někdy umírám smíchy sama ze sebe :oD

Zajímá Vás ještě něco? :DD


1 komentář:

  1. S tím studem z knihomolství máš pravdu.. ráda čtu odmala, vpodstatě od té doby, co číst umím, jsem vždycky četla... ale na střední to bylo asi nejhorší, u nás tam snad nikdo nečetl a koukali na mě jak na trotla, že já čtu a mám to ráda... jako že dycky: "A to jako dobrovolně?".. tak jsem to tam moc neřešila, nevykládala.. až teď na vysoké (ač to není o moc lepší, stále lidi blbě čumí), jsem se naučila se k tomu totálně upřímně přiznávat a nestydět se - "Jo, čtu. Má problém?" většinou to berou! :D stále se diví, ale berou... člověk by z těch škol skoro ani nevěřil, že může existovat u nás taková knižní blogová komunita, na ulicích to tak rozhodně nevypadá

    OdpovědětVymazat